Aloha 👋🏻 Vítejte u čtení newsletteru Na vlnách změny. V místě, kde tiší lidé získávají svůj hlas.
Řekli jí: Budeš Škodovákem. Ona řekla: Ani náhodou.
Petra Kovandová vybočila. Několikrát. A zpětně nelituje ničeho. Věřím, že naše povídání vleje energii do žil každému, kdo stojí na křižovatce a neví, kudy dál.
Chtěla být herečkou. Rodiče jí to zakázali. Pak ji pohltila španělština, cestovní ruch a svět rozmanitých kultur. Ve 35 se vrátila na univerzitu a vystudovala práva. Dnes ji živí práce na poli umělé inteligence a práva. A při tom všem procestovala 61 zemí.
Dnešní řádky patří Petře Kovandové, konzultantce na poli umělé inteligence, Legal Compliance Specialist ve společnosti Century21 a lektorce Czechitas.
Co v rozhovoru zaznělo (a proč to stojí za poslech):
Když se rozhodneš žít podle sebe
„Zpětně jsem za spoustu i těch horších zkušeností neskutečně vděčná. Protože já vím, že díky spoustě věcí, které bych nechtěla prožít, jsem tam, kde jsem."
Petra vyrůstala v Mladé Boleslavi, kde se automaticky předpokládalo, že budete Škodovákem. Ona věděla, že tento svět ale není pro ni.
Srdce jí táhlo do hereckých vod, ale rodiče jí zakázali zkusit přijímačky na konzervatoř. Ona odmítla a vydala se na univerzitu, co nejdál od domova, aby našla sama sebe.
Kdy jste naposledy přijali odmítnutí jako ponouknutí od života vydat se vlastním směrem?
Mít se dobře není samozřejmost
„Nevážíme si toho, jak se tady máme dobře."
Petra procestovala 61 zemí. A pokaždé se vrátila domů s jedním darem - poznáním. Vyprávěla mi o muži z Madagaskaru, který sní o tom, že jednou uvidí svět za hranicí své vesnice. O řidiči z Dominikánské republiky, který nikdy v životě neletěl letadlem. O tom, že na Kubě je pas nedostupný luxus.
A pak se podívá, jak si žijeme v Česku. Na pitnou vodu z kohoutku. Na záchranku, která přijede do pár minut. Na svobodu říct nahlas svůj názor.
Věděli jste, že v Singapuru záchranka stojí na červené? Stojí v koloně jako všichni ostatní. Naše zdravotní péče je nepředstavitelný luxus ve světě.
Kdy jste naposledy ocenili něco, co považujete za naprostou samozřejmost?
Čína a otázka, která mi nedává spát
„Aha, tak to je realita sledování lidí v praxi."
Petra vyhrála letenky do Číny. Vzala obrázkový slovník v přesvědčení, že miska s rýží vypadá všude stejně. Nevypadá. O našich předpokladech a přesvědčení, že svět je všude podobný.
Ale to nejsilnější zažila na vlakovém nádraží. Na obrazovce za přepážkou viděla svoji vlastní fotku. Pořídil ji hotel. Bez jejího vědomí. A ve vlaku běžela aplikace, kde mohli cestující nahlásit podezřelé chování jiného občana.
Kde se bavíme o ochraně lidí a kde naopak začíná sledování?
Je sledování ve veřejném prostoru pro vás ochranou, nebo hrozbou?
Stačí jeden naštvaný člověk a vaše fotky ze sítí
„Budu se 30 let soudit, aby mi pak stejně řekli smůla."
Petra mluví otevřeně o deepfake a digitální stopě. Stačí jeden naštvaný člověk, vaše fotky z internetu a pár minut. Výsledek může zničit reputaci, kterou jste budovali celý život.
A pak se ptá jednoduše: Kdo vlastně vlastní fotky vašeho dítěte ve vaně? O maminkách, které ještě nenarozeným dětem zakládají profily na Instagramu. A taky o tom, že Meta má schválený nový patent, kdy po vaší smrti může váš profil dál tvořit content.
Víte, jakou digitální stopu tvoříte? A jakou tvoříte svým dětem? Uvědomujete si rizika?
Česká škola a systém, který nestíhá dobu
Petra se ptala své desetileté neteře, co dělají na informatice. Odpověď? Zakládají emaily a posílají si je mezi sebou. Přitom nikdo s nimi neprobírá, že ne každý email je bezpečné otevřít. Nikdo je neučí kyberbezpečnosti.
Kdo by měl děti učit pohybovat se v digitálním světě? Pomáháte v tom svým dětem?
Jsme Švejky moderní doby?
„Možná se nám prostě nechce. Máme pocit, že to stejně nezměníme."
Nadáváme na systém. Ale dopis na úřad nenapíšeme. Stěžujeme si na politiky. Ale k volbám nechodíme. Petra říká, že možná není problém strach. Možná je problém naše vlastní pohodlnost.
A pak se ptá: jestli nás ta pohodlnost jednou nezabolí.
Kde ve svém životě jste pohodlní a víte, že je potřeba to proměnit?
Co ještě zazní v rozhovoru?
- Mateřská, nižší pozice, méně peněz. A manžel, který „pohlídá" děti - přitom jsou i jeho. Jak se žije ženám v Česku?
- Kamarádka narozená v Česku. Má občanku. A přesto se musí obhajovat. Protože má jinou barvu kůže. Jsme xenofobní společnost?
- Za týrání zvířete vyšší trest než za zneužití dítěte. Chrání český právní systém poškozené dostatečně?
Načtenou, naslyšenou opět příště. 👋🏻
Mějte se krásně.
Mává vám Petra a Viki.