Na prvním díle podcastu jsem měla Moleskine plný otázek na hosta.
První díl jsem točila s Markétou Hniličkovou. Udělala jsem si detailní průzkum jejího tématu, toho, co sdílí, prošla její životní linku na přípravným rozhovoru. Přípravou jsem strávila dlouhé zimní večery.
Pak nadešel Den D - natáčení. Cítila jsem se nervózní jako školačka první den před vstupem do základky. Zmáčkla jsem tlačítko nahrávání a najednou jsem zažila vnitřní switch.
Během pár minut našeho povídání mi docvaklo, že moje příprava byla důležitá pro můj pocit bezpečí, ale nesmí zabít lidskost, přirozenost a flow, které vytváříme spolu. To dobrý roste při rozhovoru dvou lidí.
Od té doby dělám přípravu svižnější. Milníkové balvany, jak jim s oblibou říkám (taková nosná témata, po kterých chci jít s hostem) a pár otázek, na které nechci zapomenout.
Můj vlastní podcast Na vlnách změny mě učí povídat si s lidmi.
Jeden můj kamarád mi při procházce nedávno řekl: „Ty jo, teď se cítím jako na tvém podcastu. Haha.“
Rozhovor, ať už na podcastu nebo při procházce, či na networkingu totiž stojí na zájmu o člověka, na dychtění vědět, proč se rozhodl jet na pomyslný křižovatce života ulicí, kam mu ostatní říkali, ať nejezdí. Nebo jaký pro něj bylo ticho před skokem do nového.
Je to hezký, když vám člověk dovolí nakouknout chvíli oknem do jeho životního příbytku. Ponouká nás tak koukat na svý žití jinak a otevírat si boxy v hlavě.
Ten fajný rozhovor za mě nakonec dělají otázky, které vás v přípravě nenapadly a které otevřou dveře, na který jste vůbec nepomysleli.
A pak mi podcast překvapivě otevřel možnosti, jak se s lidma lépe bavit kdykoliv a kdekoliv:
- Někdy člověk umí vystihnout myšlenku příběhu tak jasně jako Frida Kahlo, když malovala své autoportréty.
- Někdy člověk kolem něčeho krouží a hledá, jak to pojmenovat. Pomůžu dát jeho příběhu rám.
- A někdy skočím do řeči. Tohle mi trvalo se naučit dlouho, vyhmátnout moment a vstoupit do toho. Aby to nebyl monolog, ale dialog.
A když se mě hosté ptají, jestli dostanou otázky předem?
Ne. Protože to nejlepší se rodí v přirozenosti a spontánnosti odpovědi, ne v připraveném seznamu.
Takhle se učím a za půl roku budu zase o kus dál. Je to svým způsobem umění vést povídání s lidmi. Tak sdílím kus svého umění.