Před nikým se nepovyšuj, před nikým se neponižuj

Stůjte za tím, co chrání byznys. I když se to nelíbí zakladateli

Byla jsem projektová manažerka. Pamatuju si, jak na mě jeden ze zakladatelů křičel v kanceláři, proč jsem ještě nezaplatila dodavateli. Představte si takový ten křik, kdy chcete třísknout dveřmi a odejít.

„Já jsem tu zakladatel a ty máš poslouchat, co ti řeknu.“

Nezaplatila jsem, protože dodavatel nesplnil procesní podmínky platby. Držím v tom pořádek a pravidla. Kdybych zaplatila, nedodané a domluvené věci bych pak vymáhala hůř.

Tenhle okamžik nebyl příjemný ani náhodou.

Když odešel, chtěla jsem podat výpověď. Třásla jsem se vzteky, bezmocí, že na mě vůbec křičí, když v podstatě chráním jeho byznys.

Je těžké stát si za svým a takovou situaci ustát. Věděla jsem, proč to dělám.

Necouvla jsem. Naučilo mě to necouvnout tam, kde se couvat nemá.

Nestavějte druhé na piedestal

Když dnes potkávám lidi z LinkedInu nebo z komunity Master the Flow, vidím u nich to, s čím jsem se dřív potýkala sama. Stavíme druhé na piedestal.

Moje babička říkává: „Před nikým se nepovyšuj, před nikým se neponižuj.“

Dřív jsem na piedestal stavěla lidi, kteří založili byznys nebo měli víc zkušeností. Hluboký osobní zlom mi přinesl jeden zážitek.

Seděla jsem na sedačce a naproti mně kolega Karel. Měl jít do ČT24 a říkal mi do očí, že nemůže. Naproti němu bude přece sedět týpek, který má o deset let víc zkušeností v oboru.

Řekla jsem mu: „Karle, takhle tam nepůjdeš nikdy. Za deset let bude zase o deset let dál. Zkus se na to podívat jinak. On už má na očích provozní klapky. Ty máš čerstvý pohled. Umíš se na obor podívat out of the box.“

A v tu chvíli mi to docvaklo. Dřív jsem stejně jako Karel povyšovala lidi, kteří jsou v oboru dýl. To, co jsem říkala Karlovi, jsem říkala i sobě.

Ráda si tenhle zážitek připomínám pokaždé, když mám pocit, že nemůžu stát mezi ostatními, protože vědí víc, jsou na světě dýl, jsou v oboru dýl. Je to jen úhel pohledu a zkušenost. Díky tomu dnes chodím za lidmi s hodinkami Rolex jako parťák. Ne jako někdo, kdo se dívá zespodu.

Věřte lidem. Mikromanagement zabíjí iniciativu i potenciál lidí

Mikromanagement zabije váš byznys dřív nebo později.

Když jsem se dostala do startupového prostředí, měla jsem za to, že vím nejlíp. Byla jsem v detailu jako nikdo v týmu. Věděla jsem o poslední tužce, kterou jsme koupili, přeneseně řečeno.

Lidi v týmu se na mě začali spoléhat hodně, hodně moc. O to těžší to pro mě bylo. Cítila jsem, že jsem na všechno sama a vytvořila jsem si to já sama, haha.

Mikromanagement zabíjí byznys, zabíjí vás, zabíjí lidi kolem vás. Protože lidé se naučí, že vy to stejně všechno zkontrolujete, že na to stejně nemají žádný vliv.

Zkušenosti, díky kterým jsem se naučila věřit v sebe, mě dovedly k tomu, že věřím i ostatním. Řeším to, až když někdo poruší slib nebo důvěru. Nechci být v mikrodetailu. Mikrodetail zabíjí iniciativu a potenciál lidí.

Naučila jsem se věřit lidem. Zbořila jsem v sobě přesvědčení, že správný je jen můj názor.

Věřit lidem pro mě znamená věřit jejich rozhodnutí, úsudku a postupu. Nechám je to zkusit. A když to nevyjde, podíváme se na to jinak.

Ať stavíte cokoli, tohle je pro mě jedna z nejkrásnějších a nejdůležitějších lekcí:

„Když nevěříte sami v sebe, nemůžete věřit ani ostatním.“

Dobrý lídr pozvedává druhé

Tyhle svoje lekce jsem sepsala v krátkosti, u jedné kávy. Zkušenost je nepřenositelná, to víme asi všichni. Něco si musíme zažít na vlastní kůži, abychom to mohli změnit.

Ale když vám zaťukám na dveře a řeknu, že jedna žena se poučila ze svých fuckupů, možná to pootevře i ty vaše dveře. O to mi jde, i kdybych je jen pootevřela.

Dobrý lídr druhé pozvedává. Mluví otevřeně, ale v dialogu s lidmi si drží laskavost a klid. Neponižuje se ani nepovyšuje. Ví, z jakého místa a zkušenosti mluví, za čím a za kým stojí.

Já se pořád učím. A čím víc vím, tím víc mám pocit, že nevím. To není špatně. Za mě je to stav bytí, kde je dobré být. Díky tomu si jedna žena nese v sobě pokoru, pochopení a víru nejen v sebe, ale i v druhé.