Aloha 👋🏻
Vítejte u čtení newsletteru Na vlnách změny. V místě, kde tiší lidé získávají svůj hlas.
Dnešní řádky patří Aleši Muselíkovi, finančnímu expertovi a zakladateli kreativní agentury SyncSouls Creative, který žil v režimu „musím" až do listopadu 2024, kdy mu tělo řeklo: Dost.
115 kg. Panické ataky. Pocit, že se život sype jako domeček z karet. Život ho vybídl: Proměň se, nebo ztratíš vše, na čem ti záleží, i sebe.
S tímto poznáním vytvořil systém 4 kvadranty života a sdílí ho dál s lidmi na Instagramu @4kvadrantyzivota s cílem, aby lidé nenarazili tak tvrdě jako on.
Žijete také život plný „musím"?
Každý ráno vstanete a už víte: musím dnes potkat Karla, pak musím vyřešit ty emaily ze včera, musím udělat tohle a pak tamto. V běhu dnů, pod stresem a tlakem.
Někdy možná už jen ze zvyku. Někdy z nemožnosti vidět, že můžete žít jinak.
Aleš takto prožil pár let. Jak sám říká:
„Spoustu věcí jsem měl pocit, že musím. A vlastně ten můj smysl života jsem úplně opouštěl."
Až do chvíle, kdy mu tělo na „život plného musím" vystavilo stopku.
Co v rozhovoru zaznělo (a proč to stojí za poslech):
Ona byla můj poslední pilíř a já se bál, že o ni přijdu
Jsou okamžiky při povídání si s Alešem, kdy mi běhá mráz po zádech. Obzvlášť v okamžiku, kdy vypráví o své zlomové panické atace a jak našel vnitřní sílu proměnit svůj život.
„Já jsem tu panickou ataku dostal po naší hádce, ve které to vyústilo v naznačení toho, že bychom třeba nemuseli celý ten život odžít spolu. A já se v tu chvíli zhroutil, protože to byl můj poslední pilíř, na kterým můj život stál. Nějaký pocit bezpečí a životní jistota, že máte vedle sebe partnera, který vás podrží. A já jsem se zhroutil. Nevěděla, co se mnou děje. Pak viděla, že je ouvej, protože jsem očima naznačil, že potřebuju pomoct. A to bylo poprvé, co jsem si dovolil říct o pomoc."
Kolik z nás má pocit, že to vše zvládneme sami? Než dojdeme do okamžiku, kdy si konečně dovolíme říct: potřebuji pomoc.
Když tělo vystaví stopku, je to poslední šance proměny
Když se Aleše ptám, jak vypadá panická ataka, nezabrousí do medicínských termínů. Vrací mi svůj prožitek vlastními slovy:
„Když tu panickou ataku zažijete, tak nevíte, že se to stane. Má postupný náběh, který trvá delší období a je to způsobený velkou dávkou stresu, velkou dávkou tlaku, který samozřejmě dojde už do nějakého bodu, kde už se s tím tělo ani hlava není schopná poradit a dostanete se do úzkosti, která vyústí ve stav, který bych popsal jako infarkt. Měl jsem pocit, že se nemůžu nadechnout, že je mi na omdlení, začalo mi bušit srdce, slyšel jsem ho ve svý hlavě. A pak je to úplná exploze emocí, úzkostí, smutku, slz a fakt stav, kdy jsem měl pocit, že se mi hroutí svět."
Nevíte, kdy to skončí. Nevíte, co potřebujete. Jestli objetí, nebo jen vědět, že na to nejste sami. A právě tento okamžik dal Alešovi impulz, že chce žít jinak.
14 dní po panické atace: 4 kruhy, které odhalily pravdu
„Sedl jsem si, nakreslil čtyři kruhy a řekl: Nějak si jednoduše zmapuj svůj život. Nakreslil jsem si vztahy, zdraví, práce, osobní růst."
Takto vznikl systém, který mu ukázal, jak proměnit život. 4 kvadranty života. A když se podíval zpětně na to, jak žil?
„V práci, v tom nutkání mít ten kyslík - ty peníze - byla přeplněná práce. Podíval jsem se do zrcadla na 115 kilového chlapa, který byl dříve štíhlej, fyzicky zdatnej. Životospráva šílená, nepravidelně jsem jedl, pil jsem alkohol. A v rámci těch vztahů to nebylo dobrý jako mezi přáteli, doma s ženou ani v rodině."
Z role oběti, kde se na začátku hrozně litoval, postupně přešel do role tvůrce. Postavil se za svůj život a začal ho tvořit jinak.
Záchytné body a quick wins
Kolik z nás chce žít jinak? Začneme v pondělí. Ve středu to vzdáme. A v neděli si říkáme, že začneme znovu. V pondělí.
„Kdybych chtěl všechno přepnout do stavu, ve kterým jsem dneska, tak bych tady asi neseděl, protože si nemyslím, že je to zvládnutelné."
A proto milníky. Záchytné body. Malé výhry každý den.
„Když si člověk dá ty milníky a nějaký postupný kroky, tak má záchytný body v tom svým životě. Člověk potřebuje i takový ty quick wins - rychlý výhry. Že si řekne: Dobrý, tak už jsem zvládl tři dny po sobě cvičit."
Malé kroky. Každý den. Tak se tvoří změna, která vydrží.
Smrt pana Muselíka
„Máš oblek, takže jsi v práci, takže jsi pan Muselík. Pak jsem přepnul do trička a kraťasů, byl jsem prostě Ála. Pak jsem šel na večírek a byl jsem Aleš pařmen, showman, prostě zabávač a veselá kopa."
Než Aleši došlo, že nechce už víc hrát role.
„Dneska to je Aleš. Jenom Aleš. Nikdo jiný."
A právě tato přirozenost je to, co dnes oceňují lidé kolem něj a jeho klienti nejvíc.
Ta nejhorší rada, kterou dostal
„Ještě máš na to čas."
Aleš na ni odpovídá jednoduše:
„To vlastně nikdo neví, kolik času máme. Život můžete změnit hned. Nemusíte čekat na pondělí a na prvního v dalším měsíci. Můžete to udělat hned."
Co ještě zazní v rozhovoru?
- Jak se Aleš dívá na temnou tvář finančního poradenství a na praktiky, které ho v oboru štvou?
- Jak se mění přístup generací k financím a proč generace Z může být ta první, která bude na důchod opravdu připravená?
- Jak vidí budoucnost finančního poradenství a roli umělé inteligence v něm?
Načtenou, naslyšenou opět příště. 👋🏻
Mějte se krásně.
Mává vám Aleš a Viki.