Aloha 👋🏻
Vítejte u čtení newsletteru Na vlnách změny. V místě, kde tiší lidé získávají svůj hlas.
Většina holčiček sní o tom, že bude baletkou. Anna ne.
Dnešní řádky patří Anně Homola, baletce a zakladatelce módní značky Annlock.
Tančila v Národním divadle i v Laterně magice. Role, o kterých jiné baletky celý život sní - Venuši i Černou labuť. A první módní kousek? Ušila si ho sama na šicím stroji po babičce. Pro radost. Pak přišly kamarádky, že chtějí taky - a tak začala její cesta módní návrhářky značky Annlock.
A nad tím vším jedna věta, kterou Anna říká sama o sobě.
„Splnily se mi sny, který jsem si nedovolila snít.“
Anna o baletu nikdy nesnila. Vyrůstala s dvěma staršími bráchy, holčičí svět jí byl trochu cizí. Rodiče ji přihlásili na tanec, aby se vybila. A ona v něm nenašla sen - našla lásku.
„Mě na tom tanci baví, že svým tělem maluju hudbu. Že se najednou stanu její součástí.“
Věřím, že vás tohle povídání pohladí i nakopne. Je o odvaze dělat věci, i když si nejste jistí, že na ně máte.
Co v rozhovoru zaznělo (a proč to stojí za poslech):
Bombardér, ne sněhová vločka
Konzervatoř není procházka růžovou zahradou. Škola od osmi ráno do půl osmé večer. Tři taneční dvouhodinovky denně a mezi tím učení.
A pak puberta. Z holčičky se stala žena - a to se na baletním sále neodpouští.
„Slýchala jsem, že jsem bombardér. Že nejsem sněhová vločka v Louskáčkovi, ale bombardér.“
Kolem Anny se objevovala anorexie i bulimie. Ji to naštěstí minulo. Proč?
„Přišla jsem domů, byla tam máma, objala mě a pochovala. To pro mě bylo nejvíc.“
Osm let dřeš a pak ti řeknou: sorry
Tohle je téma, o kterém se moc nemluví. Většina baletních absolventek v oboru nikdy nepracuje - míst je málo, kariéra je krátká.
„Ve třiceti už jsi prostě stará baletka.“
Osm let dřiny a pak stojíš na rozcestí. Anna v šestatřiceti otěhotněla a mateřství se stalo přirozeným, i když ne úplně vysněným odchodem ze scény. Definitivní tečku pak udělal covid - svou milovanou Venuši tehdy tančila naposledy, aniž to tušila.
Sny, které jsem si nedovolila snít
Bílá labuť, Odetta - taneční role, které si Anna nedovolila ani chtít.
„Myslela jsem si, že na to nemám.“
A ony si ji našly samy. Ne proto, že by za nimi šla - ale protože tančila s láskou a úplně pohlcená. Odile, černá svůdnice z Labutího jezera. Venuše v Kouzelném cirkuse v Laterně magice. Role, o kterých se jiným jen zdá.
Jaký sen si nedovolujete snít?
Vlasy v knoflíku a bezmoc na jevišti
Trému Annu naučili brát jako součást řemesla. Ale musí spadnout ve chvíli, kdy vstoupíte na jeviště. Někdy ale přijde něco, co prostě neuhrajete.
„Tančila jsem duet a zachytla jsem se vlasama do partnerova knoflíku. Rozhodla jsem se, že se klidně skalpuju, abych se dostala ven. Nepodařilo se.“
Dotančili to spolu, zaháknutí v sobě. Show must go on.
Umíte si poradit, když nejdou věci podle představ - improvizujete, nebo zamrznete?
Šicí stroj po babičce
Po mateřské Anna vytáhla starý šicí stroj po babičce a ušila si první kousek pro sebe. Kolegyně chtěly taky. A tak vznikl Annlock.
Název? Náhoda. Manžel se omylem zeptal, jestli si už koupila ten „Annlock“ - přehodil slabiky ve stroji Overlock. A protože v něm bylo i její jméno, zůstalo.
Své módní kousky pojmenovává po baletních prvcích. Třeba ten, který má na sobě i při našem natáčení - top, který se dá otočit a nosit výstřihem dopředu i dozadu. A jak se jmenuje?
„Co se točí? Pirueta!“
Přirozeně tak propojila svět módy a baletu.
Naše těla nejsou dokonalá
Balet je o dokonalosti. Jenže naše těla dokonalá nejsou. Celý život se to Anna učila schovávat - dnes to obrací.
„Devadesát procent žen má nějaké ‚todle si nemůžu obléct‘. Myslela jsem, že to máme jen my baletky.“
S klientkami pak stojí před zrcadlem - tím samým, u kterého roky na sále hlídala každý milimetr, aby vypadala dokonale. Teď ho otočila. Pomáhá jim vidět to, co považují za nedokonalost, jako svou přednost - aby v zrcadle konečně zahlédly tu krásu, kterou v nich vidí ona.
„Nejdřív se se mnou hádají - v zrcadle vidí to, čemu roky věří. Snažím se, aby uviděly realitu, kterou vidím já.“
A stejnou energii rozdává i cizím ženám na ulici.
„Když vidím, že to nějaké ženě sluší, prostě jí to řeknu - a ona se úplně rozzáří. Dělám to hlavně ve dnech, kdy je mi nejhůř.“
Co na sobě vnímáte jako nedokonalost - a co když je to vaše přednost?
Co ještě zazní v rozhovoru?
- Žiletky ve špičkách: jak ve skutečnosti vypadá rivalita v zákulisí baletu.
- Mateřství, podnikání a terapie - tři seberozvojové projekty najednou.
- Jak se z baletky stane návrhářka, aniž by to kdy plánovala.
- Proč mít cíle a dovolit si snít - a jak se to Anna učí spolu se svou dcerou.
Načtenou, naslyšenou opět příště. 👋🏻
Mějte se krásně.
Mává vám Anna a Viki.