Aloha 👋🏻
Vítejte u čtení newsletteru Na vlnách změny. V místě, kde tiší lidé získávají svůj hlas.
Čekali byste, že člověk, který staví roboty, bude první, kdo vidí rizika?
Standa je pravý opak. Nebojí se, že nám vezmou práci. Bojí se něčeho jiného - že ztratíme naše člověčí.
Dnešní řádky patří Stanislavu Věchetovi, docentu na strojní fakultě VUT v Brně, kde vede laboratoř bioinspirované robotiky.
Od osmi let dělá karate. Patnáct let jezdí na Tchaj-wan, kde je jako doma. Ve svých padesáti dělá parkour a je tátou svých dvou dcer.
Rozumí strojům a umělé inteligenci. A bojí se, jestli v tom všem neztratíme to naše, lidské.
Řešíme umělou inteligenci. Ale víme, co je ta naše přirozená?
Média nás straší, že nás roboti zahubí a AI nám vezme práci. Standa ty roboty staví každý den a nevypráví děsivé scénáře. Čím dál jsme v rozhovoru šli, tím míň šlo o stroje a tím víc o nás.
Co v rozhovoru zaznělo (a proč to stojí za poslech):
„Za vším hledej člověka"
Když jsem se ho zeptala, co říká lidem, kteří se bojí, že nás technologie zničí, odpověděl jednou větou.
„Za vším hledej člověka."
Podle něj se strašně snadno házíme z extrému do extrému. „AI nás zahubí" je přesně takový extrém - jako když přišly první stroje a všichni volali, že přijdeme o práci. Trh práce se mění, to ano. Ale pomalu, ne ze dne na den.
Robot, co „kopl dítě", žádné kung-fu neumí
Určitě jste to video viděli. Humanoidní robot kopne do dítěte a internet zešílí. Standa to vysvětluje polopatě.
„On dělá kung-fu, ale žádné kung-fu neumí. Jen kopíruje sestavu. Vůbec neví, kde je - a že tam stojí dítě."
Robot je řízený na dálku, kopíruje naučený pohyb a netuší nic o prostoru kolem. Přisuzujeme strojům vlastnosti, které nemají.
Digitální demence začíná
Když využíváme umělou inteligenci pro pomalu všechno, směřujeme k digitální demenci?
„Kdo začíná dementnět, tak první, co ho napadne, je: podívám se do Googlu."
Přestáváme používat mozek na to, v čem je nejlepší - řešit problémy, které jsme nikdy neviděli. A ptá se: co budeš dělat, až tu ta AI jednou nebude?
Umíte si na odpověď dnes přijít i bez AI, Google?
Ber AI jako knihovníka
Neznamená to, že by nástroj zavrhoval. Jen mu dává jinou roli.
„Měl by ses k tomu chovat jako ke knihovníkovi. Ten ti jen podá knihu, poradí kterou - ale vyřešit to musíš sám."
Problém nastává, když si od knihovníka vezmeme jednu stránku bez kontextu a přestaneme přemýšlet. Někdy to vyjde. Většinou ne, protože ta jedna stránka se ztrácí bez kontextu.
Nový nástroj, jak přesvědčit masy
Bavili jsme se i o tom, jestli se nemůžeme snadno stát manipulovatelnými, když si přestaneme nosit vlastní znalosti v hlavě.
„Když ty lidi budou chtít něčemu uvěřit, tak tomu uvěří. Jako když někdo věří, že Země je placatá."
Deepfakes, generovaný obsah, AI videa všude, kam se podíváš. Standa v tom vidí i naději: možná ta bublina splaskne a lidi začnou toužit po autentickém. Sám má zkušenost, že člověka znáš z LinkedInu, pak ho potkáš naživo - a je úplně jiný. Jediné, co podle něj vážně pomůže, je míň sítí a víc živých rozhovorů.
Co dělá robot, když se nikdo nedívá
A tady je jádro. Ptala jsem se, co ho stavění robotů naučilo o nás lidech.
„Když se nikdo nedívá, tak je robot vyplej."
To člověčí je podle něj přesně to, co robot nedělá: sednout si a přemýšlet o vesmíru mezi řádky. Počítat bublinky v sodovce nebo mraky. Pořád se mluví o umělé inteligenci, ale nevíme, co je ta naše přirozená - co nás vlastně dělá myslícími bytostmi. Vlastní mozek máme prozkoumaný sotva z pěti procent. A neuronová síť uvnitř AI? „Matice přece nenabyla vědomí," říká Standa.
Co ještě zazní v rozhovoru?
- Jak vychovává dcery ve světě, kde telefon umí to, co táta ne,
- jestli nám vážně ujíždí vlak, když jsou Amerika a Asie na poli AI napřed,
- a nejlepší rada, kterou kdy dostal.
A na závěr věta, kterou posílá ven:
„Aby se lidi radovali z těch krátkých okamžiků. Žili tady a teď a nenechali se oddriftovat někam, kam nechtějí."
Načtenou, naslyšenou opět příště. 👋🏻
Mějte se krásně.
Mává vám Stanislav a Viki.