Aloha 👋🏻
Vítejte u čtení newsletteru Na vlnách změny. V místě, kde tiší lidé získávají svůj hlas.
Dnešní řádky patří Tomáši Janíkovi, poradci pro klinický vývoj léků. Spravuje portfolia v řádu stovek milionů dolarů a jeho rozhodnutí mnohdy určují, jestli lék uspěje, nebo ne. Z třinácti vyvíjených léků se to podaří v průměru jednomu. A ten jeden musí zafinancovat vývoj zbylých dvanácti, které selhaly.
Sám to shrnuje jednou větou: žije v budoucnosti. To, co svět vidí jako novinku, je pro něj už přežitek - protože lék, na kterém pracuje dnes, možná pomůže člověku až za deset, patnáct let.
Co v rozhovoru zaznělo (a proč to stojí za poslech):
Skleničky, které máme od přírody dané
Tomáš vysvětluje, proč jeden člověk vykouří osmdesát cigaret denně a nikdy nedostane rakovinu plic - a vedle něj někdo, kdo nikdy nekouřil, ji dostane.
„Máme od přírody dané skleničky. Některá je poloprázdná, některá skoro plná, některá nemá vůbec nic. A díky všemu, co děláme, se do nich různě přilévá. Problém nastane ve chvíli, kdy sklenička přeteče."
Můžete kouřit čtyřicet, padesát, osmdesát cigaret denně a nikdy nebudete mít karcinom plic. A vedle vás bude stát člověk, který nekouřil ani pasivně, a najednou karcinom dostane. Buď je to predispozice, anebo měl tu skleničku hodně naplněnou - a ta prostě přetekla.
Dárek k narozeninám: let letadlem, který byl něčím víc
Bylo mu sedm, když poprvé v životě letěl letadlem - vysněný dárek k narozeninám. Zároveň tak rodiče v tajnosti přiváželi ze zahraničí léky pro jeho o dvanáct let starší sestru Niku, která tehdy vážně onemocněla.
Jak říká Tomáš:
„Já jsem od raného dětství v úzkém kontaktu s onkologií. A k nádorům nepřistupuju tak jako jiný člověk, protože to byl příběh, který se táhl mým dětstvím."
„Luboši, já tě ale zklamu."
Po medicíně na něj čekalo prestižní místo na plzeňské onkologii. Odmítl ho.
„Luboši, já tě ale zklamu, já k vám nemůžu nastoupit."
„Proč?"
„No, kvůli ségře. Kdyby tam byla holka, které je dvacet, a já ji uvidím, tak si neudržím profesionální odstup. Nemůžu dělat klinického onkologa."
Kolikrát jste zvolili jinou cestu, než jakou od vás čekali ostatní?
Kdyby existoval lék, po kterém byste mohli žrát cokoliv a nikdy neztloustli
Spolužačka z medicíny mu kdysi řekla, že farmaceutický průmysl je špinavá práce - že firmy schválně vyrábí léky s vedlejšími účinky, aby na nich pak mohly vydělávat léčbou těch účinků. Tomáš jí na to nabídl jinou otázku.
„Kdyby farmaceutická firma mohla vymyslet lék, po kterém bys mohla žrát jak nezavřená a nikdy neztloustla - bylo by to skvělé?"
Odpověděla, že ano. A přesně tohle je blockbuster, po kterém touží každá farmaceutická firma na světě. Jenže takhle to zařídit bohužel nyní nejde.
Titan, nebo železo?
Tomáš vidí úskalí českého zdravotnického systému.
„Když si zlomím nohu a bude mi potřeba dát náhradu, je čistě na rozhodnutí ošetřujícího lékaře, jestli mi ji dá z titanu, nebo ze železa. Já jako pacient si ten titan nemůžu připlatit - protože systém na to není připravený."
Podle něj se Česko dlouhodobě brání jedné otázce: ne co je nadstandard, ale jak vypadá standard. Dokud to nevíme, nerozhoduje se o léčbě podle jasných pravidel, ale podle toho, jaké má dané oddělení zrovna vysoutěžené materiály.
Farmaceutická firma k lékům na hubnutí přidává i chytrý prsten
Léky dnes nekončí u samotné látky. Farmaceutické firmy se čím dál víc zajímají o celou šíři pacientova života - protože jeden z jejich největších problémů je takzvaná compliance: jestli pacient lék vůbec bere tak, jak má.
„Farmaceutický průmysl se snaží pacientům nabízet různé nástroje, jak si tu léčbu monitorovat a vidět její efekt. Protože pacient, kterému se stav stabilizuje a nezhoršuje, si často vůbec neuvědomuje, že mu ta léčba pomáhá."
Konkrétní příklad z letošního léta: nejmenovaná farmaceutická firma nabízí pacientům na lécích na hubnutí startovací sadu chytrého prstenu Oura zdarma. Prsten sleduje biometrická data v reálném čase a propojuje je s programem léčby - pacient tak vidí, že mu léčba funguje, a firma zároveň drží jeho pozornost u pravidelného užívání.
Léky na hubnutí jsou podle Tomáše dobrý pomocník - ale bez změny životního stylu z nich zůstane jen dočasný efekt. Jakmile je člověk přestane brát, aniž by si mezitím osvojil nové stravovací návyky, jojo efekt se vrátí.
Co ještě zazní v rozhovoru?
- syndrom vyhoření a telefonát, po kterém už nic nezůstalo stejné,
- umělá inteligence ve vývoji léků - kde pomáhá a kde jí zatím nevěří,
- jaká je nejhorší rada, kterou kdy dostal, a proč ji nikdy neřekne synovi,
- a příběh z McDonaldu na Florenci, který se mu vryl do paměti.
A na závěr věta, kterou posílá ven:
„Věřte svým instinktům. Mám strach, že jsme tak pohodlní, že ztrácíme vlastní já. Necháváme se ovlivňovat okolnostmi, technologiemi. Neztraťme v tom sami sebe."
Načtenou, naslyšenou opět příště. 👋🏻
Mějte se krásně.
Mává vám Tomáš a Viki.