Aloha 👋🏻
Vítejte u čtení newsletteru Na vlnách změny. V místě, kde tiší lidé získávají svůj hlas.
„Ty nemáš hudební sluch. Ty máš hudební hluch.“
Stačí jedna věta. A člověk na roky zavře dveře, které mohly otevřít nepoznanou cestu.
Dnešní řádky patří Nikki Madi, hudebnici, skladatelce a lektorce. Píše vlastní skladby pro klavír i autorské písně pro svou kapelu, dělá sound design a filmovou hudbu pro animace. Pět let studovala hudbu v Anglii, hrála na pódiu TEDx a letos zasedla do poroty Eurovize. Učí zpěv, klavír a skládání písní. Děti, dospělé i studenty na univerzitě.
A taky mě. Nikki je moje učitelka klavíru.
Kolik dveří zavřela jedna věta?
Možná ji znáte. Od učitelky, od rodiče, od někoho, komu jste tehdy věřili. „Ty seš celá po mně. Z tebe žádná pěvkyně nebude.“
Za Nikki chodí lidi, kteří takovou větu nosí v sobě roky. A přesto jednoho dne přijdou a řeknou: „Zkusím to.“
Co v rozhovoru zaznělo (a proč to stojí za poslech):
Odvaha, která přijde dřív než první nota
„Je to veliká odvaha. Ten první velký krok je z jejich strany. Všichni víme, jaký to je, když nám někdo vezme sebevědomí v něčem. Je to hrozně těžký pak do toho jít s jistotou.“
Nikki přiznává, že ji to pokaždé zasáhne.
„To je strašně smutný, jak slovo jednoho člověka může ovlivnit a změnit naši cestu.“
U „co kdyby“ se ale nezastaví. Nemá to podle ní smysl. Radši hledá s lidmi, jak to proměnit.
Kdo vám kdysi řekl, že na to nemáte?
Velice vzácné kroky
Ptám se Nikki, jestli ji nevyčerpává vysvětlovat pořád dokola, kde je na klávesách C, učit lidi to, co je pro ni už dávno zřejmý.
„Mě fascinuje ten proces. Člověk něco vůbec neumí, neví, jak se k tomu napojit, a najednou se v tom mozku všechno propojí. Je to k obdivu, že my lidi takovýhle něco zvládneme.“
Svou strukturu lekcí má, ale nedrží se jí za každou cenu. Když něco žákovi nesedí, netlačí na pilu. Změní taktiku, zkusí to z jiné strany. Dokud člověk sám neuvidí, že to jde.
A pak přijde okamžik, kvůli kterému to celé dělá. Pozná ho podle jisker v očích a slov studenta:
„Jéžiš, tak to není pravda, já jsem to zvládnul. A co ještě můžu zvládnout?“
Klavír jako terapie
Nikki chtěla původně studovat psychologii. Doma to neprošlo. Zájem o lidi jí ale zůstal - chce vědět, proč jsou takoví, jací jsou.
„Hudba je stoprocentně terapie. Když můžu pomoct někomu dostat se k bodu, kde si může zahrát dva akordy a třeba se mu uleví, tak jsem moc ráda.“
Podle ní se o člověku dozvíte nejvíc, když se odhodlá naučit něco úplně od nuly. Musí se při tom celý rozebrat.
Neviditelný blok, který si stavíme sami
Je to pro dospělého těžší než pro dítě? Pro sedmileté dítě, nebo pro někoho, komu je 37 jako mně?
„To, co je těžký, se změní. Ale pořád je tam něco těžkýho.“
Dospělý ví, proč tam sedí. Chce tam být. Dítě zase moc nepřemýšlí. Zeptá se, jak dlouho to ještě bude, a prostě to udělá.
„Jak lidi dospělí moc přemýšlí, to je prostě blok. Zbytečnej, neviditelnej, neexistující blok, kterej tam není, dokud my ho neuděláme.“
Pomáhá opakování. I když to napoprvé není dobré, podesáté je to snazší. Svalová paměť.
Napřed termín, pak příprava
Letos v létě si Nikki dala výzvu. Pětačtyřicetiminutový koncert, jen ona a looper - zařízení, které nahraje, co zahrajete, a vrství to přes sebe. Z jednoho hlasu může nakonec znít sbor.
Zajímavé je pořadí v tvorbě.
„Bookla jsem si ten koncert a pak jsem se na to vrhla. Ne že jsem to dělala a až když jsem byla ready, udělala jsem si koncert. Naopak. Potřebovala jsem pro sebe ten goal: do tý doby to musím mít.“
Na co čekáte, až budete ready? Možná je fajn si dát cíl a vrhnout se do toho, i když zatím nevíte, co s tím a jak na to.
Nikdy není pozdě
Nikkina maminka krásně maluje. Byl to její životní sen a nikdy se jí nesplnil. Až před pěti lety jí Nikki koupila lekce malování.
„Už pět let to dělá, maluje a konečně se jí splnil sen. Takže nikdy není pozdě začít. Třeba lekce klavíru, malování, cokoliv.“
A brzy možná přijde i výstava.
Co ještě zazní v rozhovoru?
- Jak se hodnotí v porotě Eurovize, kde porotci nesmí na sebe ani mrknout?
- Šli byste na koncert, kde ve filharmonii hraje dvanáct robotů?
- Jaký příběh nese skladba Andrew's Song?
- Jak se uživit hudbou?
A na závěr věta, kterou Nikki posílá všem, kdo něco tvoří nebo začínají:
„Buď odvážný a zkus něco. Je lepší udělat něco než nic.“
A hned k tomu druhou půlku. Tvořit si život tak, aby se nerozpadl, kdyby něco náhodou zrovna nevyšlo.
Načtenou, naslyšenou opět příště. 👋🏻
Mějte se krásně.
Mává vám Nikki a Viki.